Čtvrtek, 20. června, 2024
Česká asociace hydrogeologů
člen Unie geologických asociací (UGA)
Domů Hřbitovy

Hřbitovy

Metodická informace č. 1/2002 k zákonu č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví a změně některých zákonů

Metodická informace byla zpracována řešitelským kolektivem České asociace hydrogeologů ve sloţení : Svatopluk Šeda (vedoucí), Ivo Černý, Jiří Číţek, Josef Datel, Arnošt Grmela, Tomáš Charvát, Renáta Kadlecová, Karel Lusk, Zdeněk Pištora ml., Ivana Procházková, Jaroslav Skořepa
Materiál bych schválen výkonnou radou České asociace hydrogeologů dne 27. března 2002
Česká asociace hydrogeologů, Albertov 6, 128 43 Praha 2, www.cah.cz, březen 2002
Materiál tvoří jeden celek a další vyuţití je moţné jen s uvedením jeho řádné citace.
S cílem pokud moţno alespoň rámcově sjednotit hydrogeologické průzkumy, prováděné k naplnění některých pasáţí zákona o pohřebnictví, si dovolujeme předloţit hydrogeologické veřejnosti následující metodickou informaci:

1. Zákon o pohřebnictví

Zákon č. 256/2001 Sb.vyţaduje provedení hydrogeologického průzkumu ve vztahu k těmto paragrafům :

§ 17 : Mají-li být součástí veřejného pohřebiště hroby, je obec nebo registrovaná církev nebo náboţenská společnost povinna kromě podkladů stanovených zvláštním právním předpisem předloţit i výsledky hydrogeologického průzkumu, z nichţ je patrno, ţe pozemek je k takovému způsobu pohřbívání vhodný.
§ 18 : …. Okresní úřad vydá souhlas za předpokladu, ţe řád veřejného pohřebiště byl vypracován v souladu s poţadavky stanovenými tímto zákonem, není v rozporu s ochranou veřejného pořádku, tlecí doba stanovená v řádu veřejného pohřebiště odpovídá výsledku hydrogeologického průzkumu a stanovisku okresního hygienika……
§ 22 :
1) Hroby na ukládání lidských ostatků musí splňovat následující poţadavky :
a) jejich hloubka musí být u dospělých a dětí od 10 let nejméně 1,5 m, u dětí mladších 10let
1,2 m,
b) dno hrobu musí leţet nejméně 0,5 m nad hladinou podzemní vody, c) boční vzdálenost mezi hroby musí činit nejméně 0,3 m,
d) rakev s lidskými ostatky musí být po uloţení do hrobu zasypána zkypřenou zeminou ve
výši minimálně 1,2 m.
2) Nezpopelněné lidské ostatky musí být uloţeny v hrobě po tlecí dobu, která se zřetelem ke sloţení půdy musí trvat minimálně 10 let. Konkrétní tlecí dobu veřejného pohřebiště stanoví
jeho provozovatel v řádu veřejného pohřebiště na základě výsledků hydrogeologického průzkumu a vyţádaného stanoviska okresního hygienika
§ 23 : V případě, ţe by dalším pohřbíváním mohlo dojít k ohroţení veřejného zdraví nebo vodního hospodářství, můţe o zákazu pohřbívání v části pohřebiště nebo na celém jeho území rozhodnout příslušný orgán státní správy
§ 29 : ….. Obce jsou povinny upravit řád veřejného pohřebiště v souladu s tímto zákonem a vyţádat si jeho schválení územně příslušným okresním úřadem do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

2. Základní informace o rozkladu lidského těla

Rozklad buněk lidského těla je jev zcela přirozený a jde o přirozený proces nezvratné přeměny, který po svém dokončení vrací tělo do půdy ve formě základních chemických prvků.
V rámci rozkladu lidského těla probíhají 2 základní procesy: autolýza a vlastní rozklad (hnití):
– Autolýza – rozpad buněk působením enzymů, které ničí orgány a tělní buňky;
– Rozklad (neboli proces hnití) – dochází ke vstupu bakterií gastrointestinálního traktu do cévního systému a jejich rozšíření po celém těle.
Rychlost a intenzita těchto procesů závisí na mnoha faktorech a ani na základě mnoholetých výzkumů v oblasti soudní antropologie, která se zejména problémem rozkladu lidského těla zabývá, nelze s exaktní přesností určit jejich přesné časové hranice. Na všechny faktory je potřeba neustále pohlíţet jako na komplex a díky nepřebernému mnoţství jejich vzájemných kombinací, tak nelze ani při přesné jednotlivé specifikaci kaţdého z nich, stanovit se 100% přesností dobu definitivního rozkladu tkáně v prostředí hrobu na základní chemické prvky.
Proces rozkladu lidského těla probíhá se značnou dávkou zjednodušení takto:
– orgány a buňky se v těle po smrti začnou rozkládat nejdříve působením vlastních enzymů (autolýza), jejichţ působení bylo během ţivota pod chemickou kontrolou a dále vlivem bakterií, které iniciují vlastní proces rozkladu;
– nejprve se rozpadají měkké tkáně, postupně se začínají rozkládat i kosti;
– teprve po úplném rozkladu spojovací tkání však dochází k rychlejšímu rozkladu kosterních zbytků, a to jednak ztrátou organických sloţek, jednak ztrátou sloţek anorganických, především vápníku, hořčíku a draslíku.

3. Vliv přítomnosti vody na rozklad lidského těla

Těla pohřbená do suchého nebo mokrého, popř. vlhkého prostředí, mají rychlosti rozkladu odlišnou, a to vlivem rozdílného stupně provzdušnění horninového prostředí :
– pokud je pohřbení provedeno do suchého horninového prostředí, jsou horninové póry vyplněny vzduchem. Přítomnost vzduchu zvyšuje rychlost a úroveň oxidace tkání a způsobuje větší závislost teploty půdy na teplotě vzduchu a tím nevytváří teplotně konstantní podmínky rozkladu. Tlecí doba v tomto případě činí cca 10 let;
– při pohřbení do vlhkého, popřípadě mokrého prostředí, jsou horninové póry vyplněny kapilární, případně podzemní vodou. Přítomnost vody spolu s její teplotou ovlivňují negativně
regulaci růstu rozkladných bakterií, vytváří teplotně stálejší prostředí a sniţuje rychlost oxidace a rozkladu tkání. V takovémto prostředí můţe mrtvé tělo zůstat prakticky neporušené s minimální ztrátou tkáně aţ do doby jednoho roku a jeho následný rozklad je tedy výrazně zpomalen. Tlecí doba se prodluţuje na dvacet i více let, v praxi jsou známy případy nedokončení tlecích procesů ani po padesáti letech.

4. Pozemky nevhodné k pohřbívání

Ve vztahu k příslušným paragrafům zákona č. 256/2001 Sb. nelze hřbitov zakládat nebo dále provozovat bez dalšího zabezpečení m.j.v těchto případech:
– hladina podzemní vody je v hloubce menší neţ 2 m od povrchu terénu, u ”dětských”
hřbitovů v hloubce menší neţ 1,7 m od povrchu terénu;
– v dosahu hřbitova se nachází vodní zdroj, který by mohl být kontaminován zdraví škodlivými látkami, vznikajících při rozkladu lidského těla.

5. Rozsah a náplň hydrogeologického průzkumu

5.1. Lokality s hluboko zakleslou hladinou podzemní vody
Na hřbitovech, kde se hladina podzemní vody nachází prokazatelně hluboko pod povrchem terénu (více neţ 5m) a kde horniny nesaturované zóny nezakládají pravděpodobnost výskytu zavěšené kapilární vody ve významnějším mnoţství (např. pískovce, ţuly, včetně jejich eluvií, apod.), je moţno provést pouze hydrogeologický průzkum bez zásahu do pozemku. Znamená to dokumentovat opěrné body, z nichţ vyplývá údaj u hluboko zakleslé hladině podzemní vody (archivní vrty, studny), určit exaktně (je-li v blízkosti vhodný pozorovací objekt) nebo na základě analogie předpokládaný rozkyv hladiny podzemní vody v průběhu
roku (pojmu hladina podzemní vody v § 22 zákona č, 256/2001 Sb. je třeba rozumět tak, ţe se jedná o maximální stav hladiny podzemní vody). Místním šetřením je třeba ověřit empirické poznatky o délce tlecí doby a zpracovat zprávu, z níţ v daném případě pravděpodobně vyplyne, ţe podmínky z hlediska délky tlecí doby lidských ostatků jsou příznivé a zjištěné hydrogeologické poměry nebrání dalšímu provozování veřejného pohřebiště.
V případě, ţe hladina podzemní vody je sice hluboko zakleslá, ale horniny (zeminy) nesaturované zóny zakládají pravděpodobnost výskytu zavěšené kapilární vody ve významnějším mnoţství (např. křídové slínovce, fylity, včetně jejich eluvií, apod.), je třeba kromě dokumentace opěrných bodů, z nichţ vyplývá údaj u hluboko zakleslé hladině podzemní vody, včetně její oscilace v průběhu roku zpravidla provést i sondáţ s cílem laboratorně stanovit zrnitostní sloţení horninového souboru v pohřbívací hloubce a vlhkost hornin (zemin). S ohledem na častou heterogenitu tohoto typu prostředí, doporučuje se provedení zpravidla více sond o hloubce cca 2 m, spojených s odběry vzorků zemin na příslušné laboratorní analýzy, Místním šetřením je třeba opět podchytit empirické poznatky o délce tlecí doby a vyhotovit zprávu, z níţ v daném případě pravděpodobně vyplyne, ţe podmínky z hlediska délky tlecí doby jsou méně příznivé aţ nepříznivé a zjištěné hydrogeologické poměry nebrání dalšímu provozování veřejného pohřebiště.

5.2. Lokality s mělce uloženou hladinou podzemní vody
V případě, ţe hladina podzemní vody je uloţená mělce pod povrchem terénu (zpravidla méně neţ 5m) se doporučuje provést sondáţní průzkum s cílem stanovit hloubku hladiny podzemní vody, ověřit její očekávaný rozkyv v průběhu roku s udáním jejího očekávaného maxima,
určit zrnitostní sloţení hornin (zemin) pro účely posouzení velikosti pásma podepřené kapilární vody a vlhkost hornin (zemin) přinejmenším v pohřbívací hloubce, případě i pod ní. V závislosti na velikosti hřbitova a místních poměrech (např. sklon terénu) se doporučuje provedení jedné nebo více sond o hloubce cca 2 – 4 m, spojených s odběry vzorků zemin na příslušné laboratorní analýzy. V nízce propustných prostředích (např. jíly) se doporučuje sondy alespoň krátkodobě vystrojit pro účely určení ustálené hladiny podzemní vody, případně míry jejího kolísání. Místním šetřením je třeba opět podchytit empirické poznatky o délce tlecí doby a vyhotovit zprávu, z níţ v daném případě pravděpodobně vyplyne, ţe podmínky z hlediska délky tlecí doby budou méně příznivé aţ nepříznivé a zjištěné hydrogeologické poměry brání (v případě, ţe hladiny podzemní vody leţí výše neţ je zákonem daný limit) nebo nebrání dalšímu provozování veřejného pohřebiště.

6. Závěr

Tato metodická informace se vztahuje pouze na realizaci hydrogeologických průzkumů provozovaných veřejných pohřebišť, ne tedy na průzkumy pohřebišť nových. Hlavním důvodem je skutečnost, ţe zatímco u stávajících pohřebišť jsou k dispozici více či méně spolehlivé empirické údaje o geologii a hydrogeologii svrchní části horninového profilu, umoţňují redukovat cílený rozsah hydrogeologického průzkumu, u průzkumu nových pohřebišť tyto empirické údaje zpravidla chybějí a nezbytná je tedy obvykle realizace průzkumných prací většího rozsahu.
Hlavním cílem hydrogeologického průzkumu veřejných pohřebišť má být poskytnutí věrohodných údajů pro rámcové určení délky tlecí doby lidských ostatků. Mezi tyto údaje patří zejména stav hladiny podzemní vody a její rozkyv, kapilarita, zrnitost horninového prostředí a jeho vlhkost. Výsledkem hydrogeologického průzkumu tedy není stanovení konkrétní doby, kdy dojde k zetlení lidských ostatků, hydrogeolog by se však na základě obecných znalostí o dané problematice měl minimálně vyslovit k tomu, zdali podmínky pro tlení lidských ostatků jsou z hlediska ověřených hydrogeologických poměrů obecně příznivé, méně příznivé, nepříznivé, případně krajně nepříznivé.
Dalším cílem, i kdyţ to v zadání průzkumu zpravidla nebývá, by mělo být posouzení moţnosti dalšího provozování veřejného pohřebiště z hlediska splnění jeho příslušných parametrů ve vztahu k hladině podzemní vody. Průzkum, který ověřil nebo extrapoloval maximální hladinu podzemní vody v úrovni hrobů nebo v blízkosti jejich dna (méně neţ 0,5 m) musí ve fázi jeho vyhodnocení na tuto okolnost upozornit, neboť to je jedna ze zákonem daných podmínek, limitující další vyuţití veřejného pohřebiště. Je to pro jejich provozovatele patrně důleţitější informace neţ informace o hydrogeologických poměrech lokality ve vztahu k délce tlecí doby lidských ostatků. Zpravidla totiţ zakládá nejen limity dalšího vyuţití veřejného pohřebiště, ale i případných sanačních prací, pokud mohou být zjištěným stavem ohroţeny vodohospodářské zájmy.
Zákon č. 256/2001 Sb. hovoří o hydrogeologickém průzkumu jako o jednom z podkladů pro stanovení délky tlecí doby lidských ostatků. Co to je hydrogeologický průzkum, jaká je jeho obecná metodika a náplň a kdo ho můţe provádět (v případě zásahu do pozemku pouze drţitel osvědčení MŢP o odborné způsobilosti v hydrogeologii), uvádí zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů ( úplné znění je publikováno ve sbírce zákonů jako zákon č. 66/2001 Sb.).
Diskuse, kterou vedou některé obce, orgány ochrany veřejného zdraví, případně jiní o
moţnosti neprovádět hydrogeologický průzkum jako zákonem stanovený metodický postup pro získání relevantních údajů pro objektivní určené délky tlecí doby a nahrazovat ho empirickými poznatky provozovatele, můţe sice mít na některých lokalitách své racionální jádro, obecně však vytváří platformu nedodrţování zákona, protoţe ten hydrogeologické průzkumy jednoznačně poţaduje.
ČAH proto své členy i ostatní zájemce o danou problematiku upozorňuje, ţe na provozovaných veřejných pohřebištích je nezbytné hydrogeologický průzkum ve smyslu zákona č. 256/2001 Sb. ve stanoveném termínu, tj. do 30.6.2002 provést. Bez ohledu na to, zda průzkum bude či nebude spojen se zásahem do pozemků, by průzkum měla provádět oprávněná osoba podle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů.