Čtvrtek, 23. května, 2024
Česká asociace hydrogeologů
člen Unie geologických asociací (UGA)
Domů Znečištění a ochrana vod

Znečištění a ochrana vod

Znečištění podzemní vody je každá významná změna její jakosti, většinou způsobená člověkem (antropogenní znečištění). Někdy se jako znečištění označuje takový stav vody, kdy změna složení nebo vlastností způsobí překročení limitů platných právních předpisů. Podzemní voda se často posuzuje podle požadavků na pitnou vodu (Vyhláška 252/2004 Sb.) nebo podle normativů určených Metodickým pokynem pro zjišťování indikátorů znečištění z roku 2013. Nejčastějšími kontaminanty jsou ropné látky z pohonných hmot a paliv, těžké kovy z průmyslové výroby (arzen, olovo, kadmium, rtuť a další), dusičnany a pesticidy ze zemědělské činnosti, chlorované uhlovodíky z rozpouštědel, organické látky, a bakteriální znečištění, zbytky léčiv a hormonů pocházející z lidské přítomnosti.

Hydrogeolog řeší vždy současně kvantitu i kvalitu podzemní vody. Podzemní voda bývá díky ochraně nadložních zemin a hornin méně náchylná ke kontaminaci, nicméně vzhledem k přibývajícímu množství zdrojů znečištění (lidských sídel, zemědělských i průmyslových podniků) není vůči kontaminaci imunní. K antropogennímu ovlivnění se mohou přidávat i přirozené zdroje znečištění, například ložiska rud nebo infiltrace mořské vody. Znečišťující látka může horninovým prostředím procházet buď rozpuštěná ve vodě, nebo může horninou nad hladinou podzemní vody prosakovat ve formě samostatné fáze (nafta, olej). V rozpuštěné formě se látka šíří stejnou rychlostí a směrem, jakým teče podzemní voda. Pokud je kontaminant zhruba stejné hustoty jako voda nebo menší (například ropné znečištění), zůstává u hladiny podzemní vody, pokud má hustotu výrazně vyšší, znečišťuje celý zvodnělý kolektor až na dno, kde se pak hromadí ve formě fáze (např. chlorované uhlovodíky).

Dynamický odběr vzorku podzemní vody v rámci sanace staré ekologické zátěže
Dynamický odběr vzorku podzemní vody v rámci sanace staré ekologické zátěže

Samostatnou kapitolou hydrogeologické práce jsou sanace ekologických zátěží či havárií. Po roce 1990 se stát zavázal k sanaci kontaminovaných míst vzniklých před jejich privatizací, což se týká většiny velkých bývalých i současných průmyslových podniků nebo bývalých vojenských areálů. V rámci tohoto snažení se dosud proinvestovalo cca 23 mld. Kč, ne všechna místa byla ale zcela vyčištěna i přesto, že celková míra zátěže byla významně snížena. Inventarizace těchto míst je prováděna přes registr Systému evidence kontaminovaných míst (SEKM), financování pak z prostředků Ministerstva financí, v případě škod způsobených Armádou ČR Ministerstva obrany a v případě revitalizace brownfieldů Ministerstvem průmyslu a obchodu. V současné době hydrogeologové aktivně pomáhají také v rámci developerských projektů, kde provádějí průzkumy znečištění před výstavbou, což je velice důležité především u stále se rozšiřující výstavby bytových domů.

Reálně tyto geologické práce probíhají v několika na sebe navazujících fázích. Po obligátní rešerši starších průzkumů, které se v ČR prováděly už od 60. let, přichází na řadu průzkum kontaminace pomocí vrtů a odběrů vzorků zemin a podzemní vody. Z výsledků těchto prací je vypracována analýza rizik, která definuje míru znečištění daného území, kontaminanty, které se zde vyskytují, míru rizika jejich přítomnosti pro lidské zdraví a jednotlivé složky životního prostředí a migrační cesty, kterými se mohou ke svým recipientům dostávat. Analýza rizik také definuje cílové limity sanace, tedy koncentrace kontaminantů, které už nebudou žádné riziko představovat a ke kterým se v rámci sanace musí dojít. Na analýzu rizik navazuje studie proveditelnosti sanačních prací, která vytipuje ideální metodu sanace. Pak je zpracován projekt sanačních prací a vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele prací. Sanační metody čítají prosté odtěžby kontaminovaných zemin, hydraulickou ochranu formou čerpání vrtů či drénů, nebo aplikace různých chemických látek. Většinou se ale jedná o kombinaci několika metod najednou. Délka sanace se pohybuje v rozmezí několika let u menších areálů, až po desetiletí v případě funkčních velkých průmyslových podniků. Po ukončení sanace se zpracovává aktualizace analýzy rizik, která znovu zhodnotí zdravotní a environmentální rizika reziduálního znečištění po ukončené sanaci, a která případně navrhne posanační monitoring jako dohled nad dlouhodobějším plněním cílů sanace.

Vzorkování na vstupu a výstupu sanační stanice podzemních vod v rámci sanace staré ekologické zátěže
Vzorkování na vstupu a výstupu sanační stanice podzemních vod v rámci sanace staré ekologické zátěže

Víte, že…

Zatímco kvalita pitné vody ve vodovodním řadu je pravidelně kontrolována a upravována, kvalitu vody ve vaší studni musíte pro své vlastní dobro kontrolovat sami. Její složení se totiž např. vlivem nového zdroje znečištění ve vašem okolí může změnit. V případě využívání studny lze doporučit analýzu základního chemického rozboru cca 1x ročně, a to v rozsahu: bakteriologický rozbor, Fe, Mn, pH, CHSK-Mn, Ca, Mg, dusičnany, dusitany, As, pH, chloridy a sírany. Oslovte laboratoř ve svém okolí, ve většině velkých měst dobře fungují komerční laboratoře nebo systém laboratoří Státního zdravotního ústavu. Na příjmu vzorků si vyzvedněte vzorkovnice, při té příležitosti vás laboranti poučí, jak máte odběr provést. Ideální je zdroj cca 15 min čerpat či odpouštět vodu z kohoutku, a poté teprve vodu nabrat. Na vzorkovnice na bakteriologický rozbor nesahejte holýma rukama, mohli byste je kontaminovat bakteriemi ze své kůže. V některých případech bude ve vzorkovnici fixační činidlo (často to bývá kyselina či jiná žíravina), dejte proto při odběru pozor, abyste se nepotřísnili a aby se nedostaly do rukou dětem.

Poměrně časté jsou dotazy na vodárny stran krátkodobé změny v chuti pitné vody. Ta ale může být způsobena jen tím, že se začal jímat jiný vrt v řadě, tentokrát o mírně odlišném obsahu železa.

Pokud se vám zdá voda ve vašem vrtu či vodovodu tzv. tvrdá, tedy potýkáte-li se se zvýšeným obsahem vápníku a hořčíku či jejich sloučenin, a bílými povlaky na kuchyňských nádobách a sanitárním zařízení, lze tento jev upravit filtrem na vodu. Počítejte ale s tím, že takto upravená voda ztratí svoji specifickou výraznou chuť a bude se vám zdát mdlá. Je třeba také upozornit, že žádná odborná studie prozatím empiricky neprokázala reálnou účinnost energetických filtrů na vodu, které prý molekuly H2O dokážou uspřádat do rozjásaného, harmonicky vyskládaného davu, či zdraví blahodárný účinek krystalů křemene v lahvi s pitnou vodou. Jediným prokazatelným účinkem jejich ponoření do vody je zvýšení hladiny o objem ponořeného krystalu či filtru.